Venite ad me!

Pojďte ke mně, Obtížení,

slyším sladký hlas se třást,

a v tom citů rozvlnění

jaká rozkoš! jaká slast!

Ty nás voláš v touze lačné,

žízníš k srdci přivinout,

vznést u výše nadoblačné,

setřást tíži zemských pout.

Opojení na rty schýlit,

kalich nebes nápoje,

a do srdcí našich vylít

sladkost svého pokoje!

Přitulit skráň unavenou,

otevřít jí božský klín;

korunu snít zkrvavenou,

měkce setřít stopu slin.

Zjasnit zraky vyděšené

září svojí naděje,

ruce hořce zalomené,

k modlitbě vznést zase je.

Táhneš silou milování,

majákem Tvých ran je pět;

a já loď svou v ztroskotání,

k Tobě dám se unášet!