VĚNOVÁNÍ BRONZOVÉ ŽABKY.

Tu nymf služebnici, tu zpěvačku vod,

jež má ráda zřídla, které déšť je vhod,

tuto žábu z kovu chodec bohům dal,

uhasilať v parnu jeho žízně pal.

Objevila skřekem zdroj, kde skalný tes,

unaven kde chůzí v zperlený mech kles’.

On po jejím hlasu v poušti byl mu dráh,

našel čerstvý pramen, po němž touhou práh’.