Věnování Karolině Světlé

jejž leskem plníš, osvobozena

a svatou vůli k činu nadšena.

A s výše Své se k mladým duším skláníš,

jež s temnem zápasí a touží v před,

šlechetnou rukou protivenstvím bráníš

a otvíráš myšlének jasný svět.

Ó spějte, mysli útlé, v blíž té ženy –

budete pokladem tu obdařeny!

uvítá vás sesterskou náručí

a pravdám nejkrašším vás naučí.

Též já jsem toužebně co šťastné dítě

přilnula k Tobě duší mladistvou.

Tys dala světlo všem, jež poznaly Tě,

mně dalas víc – mně dalas lásku Svou;

zjasnivši vlídně mládí mého vesnu

vzbouzelas něžně poupě ducha ze snů, –

ó předrahá! zas vlídně přijmi zpět,

co právem Tvoje – srdce mého květ!