Věnování.

Největším zklamáním je – duše žeň

když svého žence marně očekává.

Odkvetou květy, vybují jen tráva,

vypadnou zrna z bujných klasů pěn,

a do krásy co rostlo – v nic se rozpadává.

Kdo bude žencem svěží úrody,

co vyrostla mi v duši po létech

za jarních dnů bezmračné pohody,

kdy celý kraj byl krásou očarován?

Jak bohatě On bude obdarován!

To bude mého žití velký den,

až úrodu mou přijde pokosit.

A modlím-li se – tedy za to jen

chci spravedlnost věčnou poprosit –

by úrody té nebyl nehoden.