VĚNOVÁNÍ.

Smavá snilko! pravdy na prameni,

žitím jež si hvězdou leskla se mi,

v hoři mne a těžkém utrpení

ukrývala svými perutěmi,

tobě kněžko rodné umy skvělá

k nohoum skrovnou kytici tu kladu,

přijmiž ji, byť prostá, neumělá

skvoucích barev nechovala vnadu:

jeť srdce květ, jímž mladost má tě daří,

přej místu mu svém zlatém na oltáři.