Věnování

Půl tuctu rarášků a ďáblíků,

my celou dědinou jsme třásli.

My spolu hráli si, spolu jsme kozy pásli,

ó Honzko Jamborů, ó Franto Sáblíků,

a vyváděli jsme, hor dovádivé děti,

jak dovedou jen kluci vyváděti.

My šťastná léta spolu prožili,

my spolu prali se a měli se přec rádi.

Ze srdcí vašich jas v mé rané linul mládí.

Ba, dali jste mu víc, v ně více vložili,

vy chlapci z pazderen, vy dělnic chudých synci,

než kdyby bylo rostlo mezi princi.

To z hor bych nesměl být, abych se bál.

Ať peskuje mě kakabus a plísní!

Vás nezbednou chci oslaviti písní.

Již ve vzpomínek modrou zírám dál.

Je plno tepla v ní a zlaté záře.

Z ní hledí vaše umouněné tváře.