VĚNOVÁNÍ.

Jak krásný polštář! Příliš krásný pro mě.

Mám odplatou jen prosbu, již tu složím:

V úzkostech o tebe, kéž nikdy nepoložím

naň hlavu, pro tvůj žal rukama němě lomě.

Leč buď, bych spočinul kdys na něm ve tvém domě.

A aby dům ten libě páchl polním zbožím.

A aby naplněn byl požehnáním božím.

A před okny byl strom a veselo v tom stromě.

A v jizbě vaší kéž je dobře hostem býti.

Stavení čistotné – i zápraží tam svítí.

A je tam starý lis – na mošt – a stará studně – – –

Leč co! Buď prostě tak: Ty přijdeš na návštěvu,

spatříš jej, zatleskáš a vysypeš mi v zpěvu:

– Můj bože! Pomyslit, že bylo tehdy smutně!!