VENUŠE

Na Kapitolu v sále musejním

z bílého mramoru se skvěje Venuše.

Tu vchází jinoch, nástrah netuše,

a tělo ženy měří zrakem užaslým.

Od hlavy skloněné jde k ňadrům kulatým,

jež bohyně svou dlaní marně skrývá,

a bokům plným, k hýždím oblým splývá,

až v plachém studu kráska cloní klín.

Ó nohy souměrné, tak plných tvarů!

A jinochu krev buší v toužném varu,

a přistupuje blíž a sochou chtivě točí.

A nasytit se nemohou ty oči,

dlaň hladící ten živý mramor lehtá...

A Satan, v soše ukrytý, se chechtá...