VENUŠE MILOSKÁ.

Co kouzla dřímá v božském tvojím těle,

jež do pola jen mramor kryje řízy!

Před tebou v prach již každá krása mizí,

tys z bohů nejvyšší, tys božství celé!

Ó, Kypris, která žití plodíš vřelé,

jak zdroj jsi čista, jak žár lásky ryzí –

v tvém zraku plno vůně, poupat, mízy,

svět plesá tebou, k nohám květ ti stele!

Jak nahá z mořské vyvstala jsi pěny,

tak posud kráčíš vesmírem a věky –

spust Olymp, tvůj však svět je neskončený!

Nechť jas tvé krásy hlupec tupí vždycky,

v něm nadšení plá, úsměv jara měkký,

jest věčným lad tvých údů harmonický!