Věř, doufej, trp!

Věř, doufej, trp! To heslo všeho žití,

jež v srdce lidské s narozením psáno,

nám všem jak maják v čiré mlze svítí.

Ó bídný klame! Když je podkopáno,

co stavěli jsme v bouře vlnobití:

Tu vírou měníme noc v záři denní

a hvězdy vycházeti zříme ráno,

tu nadějí chcem’ vzkřísit, v hrob co skláno,

a co nám zbývá? – Nové utrpení!

Jak pták, jenž hyne v zaroseném mlází,

i já zřel k nebi v bolesti a mdlobě, –

však víra s nadějí mne neprovází!

Po boji vražedném, teď, ztrativ obě,

sám, Lazar, marně čekám ve svém hrobě –

A Kristus nepřichází!