Vera ikon.

Tvář Kristova se na zašlém tmí zlatě.

Zrak bolu pln zpod těžkých víček zírá,

ret k výčitkám se hořkým pootvírá, –

to obraz věrný vtisknut v bílém šatě?

Duch nedověrný stane na Golgatě:

kat hrubý peň tam s tělem zdraným vzpírá,

hřeb trhá prudce svaz – a Kristus zmírá,

svou hlavu kloně k smutné kříže patě.

Ne výčitka, – než soucit, odpuštění

z těch očí zří, co dole v pustém klení

se zdvihá pěsť a krev se záštím pění,

když bez slzy již dřevo na vražedné

Máť podlomená tiskne skráně ledné –

a bílý den v tmy hasne neprohledné.