Verdageur.

Můj Jacinte! V své dětské víře jisté

jak maják v tmy pláš na vysoké skále,

tam zakotven v hloub, k hvězdám patříš stále,

kde Stella maris hoří v záři čisté.

Díš k našim vášním: Odstupte a zmizte!

Díš k našim bojům: Zaplaň, ideále!

Jak mágům svítil’s v pouti víry malé,

kdo hynou, s kříže obejmi je, Kriste!

Sám, skoro sám svou pěješ báseň lásky,

na srdce toho skloněn, který z prachu

zved’ hříšnici, jenž bludy naše chápe.

Ty neznáš srdcí ani čela vrásky,

jsi napřed celý stopen zoře v nachu,

kde Michal na leb Satanovu šlape.