Vere novo.

Se zlatých vlasů drahokamy hází

do řeky slunce v pršce démantové;

zdi staré kryjí květy broskví nové,

vzduch jasný jest a blankyt beze hrází.

Květ plané třešně padá na mech v mlází,

jdou ptáci z jihu jako mládí snové,

kol tajný ruch, jak nevidění rtové

by hledali se! V srdce touha vchází.

A nedá to, též musíš vyjít k lesu.

Hle, s fijalkami jak po vlhkém vřesu

dav dětí bosých běží! Pentlí vine

se cesta, kterou přišly, v háj se točí...

Rci, písni, krásnějším co modrem kyne,

zda azur, fijalky, či dětské oči?