VĚŘÍM...

Já věřím ještě v zemi,

jež soucit má k nám němý

a za práci dá chléb.

Že věčně má svou krásu,

ať přelítne sta časů

přes lidskou, horkou leb.

Až pro krásu cit zmizí

a bude srdcím cizí

a proti pěsti pěst,

až ironický, hluchý

věk účtů přijde suchý,

zas bude stejně kvést.

Tak veliká a vlídná,

zřít bude věčně klidná

do lidských, bludných drah.

Hvězd mír v svém květném čele,

své luhy, lesy stmělé

haliti bude v nach,

by člověk děsem jatý,

pln trpkosti a ztráty

a pln nečistých zlob

v ní našel stopy Boží,

chléb pro hlad, jenž se množí,

a květy na svůj hrob.