Věřím! (I.)

Věřil jsem kdysi jako snivý hoch.

V mystickém chrámu zášeří

na vlnách posvátné hudby,

zajatec romantiky stylové a rafinované,

nesla se duše má výše a výše

v naději, že se jednou zázračně vzepne

až k samému nebi

a nalezne slibovaného Boha.

Kde je ta víra?... (Kde je moje mládí?...)

Vzali jste mi tu víru,

vy hrubí a hluční a zlí a lstiví.

Smutný a hořký byl s výše vzdušné pád,

jen propastně pustá lítost mi zbyla.

Na studených dlaždicích z mramoru

ležela roztříštěna fiola prázdná,

kde nebylo vůně, kterou jste lhali...