Věřím! (IV.)

Stěžně, plachty, vesla, všecko orkán vzal,

ale na svém vraku přece pluji dál,

přece něco zbylo, co mi dává směr,

přece vidím Hvězdu,

života smysl a cíl:

Věřím, zase věřím!

Jedinou tu víru

nemohlo mi vzíti čtyřicet zlých zim,

ani bouře vzteklá, ani úžeh vražedný,

ani ohně žravé ani vod přívaly hltavé,

ani ta stoletá světová smršt:

Věřím v tebe, Matko Svatá,

věřím ve tvé blahoslavenství,

věřím ve tvou novou slávu,

ve tvých Letnic zázrak rudý –

vidím, jak již šerem blýská slavné slunce dne,

kdy tvé děti vyjdou z Archy utrpení

v zelenou zahradu Volnosti,

miláčkové všeho světa

nového a vděčného!...