Věřím.

Ničeho nechci, nezávidím

a netoužím už po ničem,

co ještě v žití vůbec sklidím,

chci sebrat jenom na rtu tvém.

Vím, dnes mi patří vábná hlava

i přimhouřených očí dvé,

rty, bílá ručka, líce smavá

i rozmarné to srdce tvé;

vším sklamán věřím dneska znovu

tvým všechno sladkým, měkkým rtům,

tvým slibům, každičkému slovu,

tvým bezpočetným polibkům,

tvým přísahám, tvé vášni vroucí,

jež v lících vždy ti zahoří,

i to, čím slyším srdce tlouci,

co šedivý zrak hovoří,

vše, vše, jak duše tvá si žádá,

ba, kdybys zítra řekla, vím,

„já neměla tě nikdy ráda“ –

i to ti, drahá, uvěřím...