VĚŘITELÉ

Přec minulé smutky se vracejí zase.

Velí mi státi:

„Kdy splatíš nám dluh svůj?“

Mlčím a nevím, co říci, je mi to trapné,

výmluva zbaběle prchá.

I počnou se chechtat, hrozí mi tresty.

Vědí, že marně brání mi v cestě,

ale jsou drzé.

Hledí mne zdržet za každou cenu.

Obviňují mne, že jsem je podved,

spílají zlostně:

„Proč jsi nás klamal, šejdíři?“

Rozťal jsem prsa, vyrval si srdce,

vrhl je před ně: „Zde máte můj dluh!“

Pak uvolnily mně cestu