VĚRNÁ DCERA.

Sotva jaro první kvítky

Máji daruje,

Děva již ty Vesny dítky

Ladně spojuje.

V milé věnce čile splítá

Růže, lilie,

Hroby drahých duší sčítá,

A ty pokryje.

První věnec dobré máti

K hlavám položí,

Jíž tak časně v temnu spáti

Kázal hlas boží.

Na hrob klekne, trávku líbá,

Líbá zas a zas,

Vždy hlavinku níže shýbá,

Uslyší-li hlas.

Ale máti v chladném hrobě

Dceru neslyší,

A tak slza jen v té době

Žely utiší.

Kráčí zpět, když slunce zhasne,

Nic ji nebaví,

Až strun doma zvuky jasné

Slzu zastaví.

Jen ji těšte, božské hlásky,

By netruchlila,

Ach, vždyť též na hrob své lásky

Věnec vložila.