Věrná milá.

Vyšlapuj si můj Jeníčku

Vesele, vesele,

Jak by bylo posvícení

S neděle, s neděle,

Však ty sobě v brzké době

Ještě rád zapláčeš

Na mém chladném hrobě.

Panen jako krev a mléko

Na sta je, na sta je,

V jich však srdci věrná láska

Nezraje, nezraje;

Jsouť co růže, kde si může

Každý motýl hravý

Ustlat sladké lůže.

Láska má však čistá je co

Lilie, lilie,

Ana večer všecku vůni

Vylije, vylije;

Než ty lásky neznal’s hlásky

A radš srdce hledal

Tvrdé jak oblásky.

Nač jsem pletla z rozmariny

Věneček, věneček,

A nač tobě vyšívala

Šáteček, šáteček,

Když my spolu nikdy k stolu

Nesednem co svoji,

K mému nyní bolu?

Což ti platni čtyři vranní

Koníci, koníci,

Když se starší nesvezeš mne

Družicí, družicí?

Svezeš Hannu, věrnou pannu,

Ku kostýlku, kde je

Slyšet s věže hranu.

A ty také můj Jeníčku

Milený, milený,

Nebudeš vždy jako javor

Zelený, zelený,

Také tebe někdy nebe

Povolá, – pak budem

Spáti vedle sebe.