VĚRNÁ MÚZA

Tichem samoty když bývám obklíčený,

když mne opustili přátelé i ženy,

Múza usmívavá přisedá mi k boku,

něhu v obličeji, úsměv v modrém oku,

ke mně přitulena za ruku mne brává,

celuje mne, s mými šedinami hrává.

„Stár jsem již, stár!“ zalkám. – „I tak jsi mi milý:

spěchám k tobě, když tě všichni opustili.“

„Sláb jsem již a chorý!“ – „Podepru tě v chůzi.“

„Smrt se blíží...“ – „Pozbavím tě její hrůzy:

píseň má tě v spánek sladký ukolíbá...“

Usínám jí v loktech, jak mne na rty líbá.