Věrné milence.

Znal jsem Vás, ještě kdy Jste děckem byla,

a znám Vás nyní, kdy Jste dospělou –

a každý rok má Musa zazvonila

Vám ke svátku svou píseň nesmělou...

Však dnes mi teskno. – Zdali zpět se vrátí,

co na svých křídlech doba odnesla?

Po létech nyní – což Vám mohu přáti,

by Vaše mysl mdlobou neklesla?

To dnes mým přáním i mou modlitbou:

dále neste žitím věrnou lásku Svou,

jež u Vás dlela již jak u dítěte!

A mějte při tom sladké vědomí,

že mladost Vaši jeseň nezlomí,

neb dítětem Jste – dokud milujete...