Věrní.

Těsněj’, než bratry z jedné rodiny

cit krve poutá k životnímu svazku –

dvě srdce mladá pohled jediný

jak divem sloučí v nerozdílnou lásku!

Zde v davu lidí bezcitných jak led

když duše slabá potká duši silnou –

což divu při tom, že se sblíží hned,

a jako sestry něžně k sobě přilnou?

Ó, nech i zlobně rozmar osudu

kraj světa širý od sebe je vzdálí –

přec ve slastech, i trpkém ve trudu

let křídel jich je důvěrný a stálý.

A řadou let, když obě pochopí,

proč Bůh jim určil světem jíti spolu –

tu jsou jak hráz, již prostřed potopy

se darmo snaží srazit vlny dolů!

Neb kdož se sešli takto bezděky –

před vůlí těch i čas i prostor mizí,

ti milovat se musí na věky,

a pro jich lásku smrť je pojem cizí.