Věrní pěvci.

Chlad, všude chlad, les tichne, zpěv se ztrácí,

kde květy smály se, tkví bílý sníh,

bouř staré sosny vyvrací a kácí,

jen tu a tam se ozve na větvích

pták opuštěný, snílek sivopérný,

leč rodným nivám do smrti až věrný.

A zpívá, lká sny duše osiřelé,

již zlíbal ondy slunný krásy ret,

k níž hoří purpurem své krve vřelé,

nechť mlází vrhá jíní naň a led,

blah zpívá dál i přes hněv mraků černý,

svým rodným nivám do smrti až věrný.