VĚRNOST. (1.)

Jak věrné zvíře je pes!

Kam se hneš, chce s tebou,

na tobě visí pohledem-otázkou,

když vidí tě, ocasem potěšen vrtí,

válí se přítulně-oddaně po zádech u tvých nohou,

chrup cení radostně, vrčivě pobroukává,

z cesty tě vítaje, v překotném plesu

s lichotným štěkáním bláhově na tebe skáče!

Miluje svobodu – na volném prostranství

pustí se do letu v třeštivé zvůli –

ale zapískni na něho, přísně vzkřikni –

poslušně vrací se k tobě, a plíží,

ocasem, zadkem ochotně vrtě, pohledem prose,

že se byl vzdálil...

Ztrestej ho slovem, ztrestej ho bičem,

zakňučí pokorně, ocas svůj stáhne –

ještě se k tobě – skrčené běhy –

prosebně lisu – –

když pak ho pohladíš: s vrtěním, v poskocích,

radostně vzhlíží, otírá hlavu, ruku ti líže!

V noci tě hlídá, ohroženého

brání tě vrčením, štěkotem, zuby –

jen k tobě zná se, jen k tobě tře se,

z tvojí jen ruky pokrmy béře...

snad by i za tebou do vody skočil,

když toho někdy by potřebí bylo...