VĚRNOST.

Je dobře tomu, kdo zbyl na posled...

Sta lidí prošlo duší,

je přivedla radost i bolest i svět,

ti hřejí, ti srdce kruší.

A znenáhla všecko uvadá,

list po listu zvolna opadá

a do duše studeně prší – – –

Už spadlo všecko. Lístek poslední

tam na větvi hyne hlady

a svítí v něm světlo polední

a krvavou jiskrou srší.

Je pusto kolem, poslyš, pohledni! – –

„Ty, ty jsi zbyl tady?“!