Věrný pes.

Bohatý jeden obchodník

se zbožím domů jel,

a na cestě ho, jako vždy,

pes Lapač provázel.

Za jednoho dne parného

ulehli v stromoví:

rád si ve stínu kůň i pes

na chvilku pohoví.

A opět kupec naložil

na koně zboží své,

a opět jedou parným dnem

po pláni palčivé.

Jen Lapač nechce z místa jít

a štěká, vyje, řve –

a vrhá jako zběsilý

pod koně tělo své.

A čím se více vzdalují

od stromů v průhoně,

tím vztekleji se sápe pes

a vrhá na koně.

„Ubohé zvíře!“ myslí pán,

„tě stíhl hrozný soud;

leč tvoji žížeň palčivou

nezhojí slzí proud.“

A tiše sáhne po zbrani,

ještě psa oželí,

nahne se s koně k Lapači

a pak jej zastřelí.

Strašlivě tu pes zaskučí,

až zní to po pláni,

a na smrt chudák postřelen,

do dálky uhání.

I jede kupec smuten dál,

až přišel na nocleh;

tu spozoruje v úžasu

ztrátu svých peněz všech.

Uloží zboží k příteli,

a ač je noční čas,

ujiždí temnou planinou

k stromoví zpátky zas.

A nedá koni oddechu

a jede dál a dál,

až dojel na to místo zpět,

kde si byl odpočal.

A hle, tu měšec s penězi

a v trávě něco výš

věrný pes, jakby hlídal jej, –

a však je mrtev již.