VERŠ

Verš? Zvuk, pak hudba. Přímý povel – piš!

Neslyšné kroky prolínají tiš,

jsi v kruhu záře, oblakům jsi blíž,

a plyneš vzhůru, země nevidíš.

Tvůj pocit lehký je jak květný pel,

jejž v rozpuku květ růže podržel,

a tvoje touha nepopsaná běl,

kterou bys uchvátit i rozdat chtěl.

Však verš, jak čmelák pelu žádá si

a bzučí, ssaje, rým jak hledá si,

a nespokojen z krásy do krásy

na pelu požitkářsky chutná si.

A opojením zcela uváben

noc opěvuje tam, kde dosud den,

chce volný být a v změť je zachycen,

je zrozen slovem, slovem proboden.