VERŠ PUŠKINŮV. (III.)

Vám, Excellencí, vřelý dík,

já jist byl, pomoc vaše cenná,

že ani malý okamžik

mi nemůže být odepřena.

A malou poznámku jen mám,

snad smlčeti ji měl bych raděj –

nu což – jdu, Excellencí, k vám,

jenž nikdy nezklamal mou naděj:

Hle, učí filosofie

se na vysoké ruské škole –

zvyk z Evropy to shnilý je

a pro nás neštěstí vždy holé.

Proč? K čemu? Nedal-li sám Bůh

ve Svatém Písmě klíče k všemu?

Co vyhloubat chce lidský duch?

A není rouhání to Jemu?

Já maličkost tu k úvaze

zde dávám Excellenci vaší –

neb toť už v mojí povaze:

vše k spáse svaté Rusi naší!