VERŠE DO PAMÁTNÍKU.

Je radost jedna veliká a čistá,

již nemnohým jen z lidí život chystá,

a kdo ji v srdci tuší,

buď požehnán, – vy buďte mezi těmi,

jimž hvězdnými vždy chrání perutěmi

ten poklad čistých duší.

Toť nejvyšší je štěstí, na své pouti

když člověk zpět se může ohlédnouti

a když si říci může,

že blahu jiných světil život celý,

že v jeho stopách květy vypučely,

že vykvetly tam růže.

Ó vy, Jíž píšu tyto prosté řádky,

ať kdykoliv se ohlédnete zpátky,

v své duši poklid světlý,

kéž vždycky, vším tu ušetřena bolem,

jen květy spatříte, jen růže kolem,

jež ze stop vašich zkvetly.