Verše do pomníku básníkova.

Tuto mezi hřbitovními zděmi

leží básník ve posvátné zemi.

(Jména jeho není třeba znáti,

nechtěliť mu na něj pranic dáti,

z čehož patrno, že nezanechal dluhů.)

Toto pak mu počítají za zásluhu:

Přes prsty on mecenáše klepal,

na zdar „národního“ verše tepal,

proti „přímým“ přímo agitoval,

až ho osud v černou zemi schoval.

Pak mu na hrob pomník dali značný,

by svět nevěděl, že byl to člověk lačný;

ba i na tom nemajíce dosti,

říkají mu: hvězda první velikosti. –

Za živa on radil vlastencům a děvám

častým hrobu jeho ku návštěvám,

slibuje, že kdo tam odhodlá se jít,

dostane prý cestou – větší apetyt.