VERŠE O LÁSCE.

A sobectvím zvou lásku... zbožňujeme

jen zas svůj obraz – jazykové zlí –

když nejkrásněji koho milujeme,

jak se nám z duše jeho zrcadlí.

A pokrytstvím zvou lásku... v každé nové

že zaplaneme starým roznětem

pro onu bytost z doby předbřeznové,

jež byla první lásky předmětem. –

Já nevím, drahá, měl-li rád jsem koho.

Co bylo, hřbitov jest, kam nechodím.

Když zřím ti v oči – sebe, světa toho

a všeho zapomenu. Tolik vím.

A nic víc. Ano. Byl jsem žitím vlečen

snad víc než jiní. Trudno vzpomínat.

Vím ještě, že jsem Osudu teď vděčen,

že jsi, jak jsi a že mám tebe rád.