VERŠE PODZIMNÍ.

Padalo listí... Přišla jste tichá

a prošla uvadlou alejí. –

Ó, cítíte, tušíte, jak jeseň dýchá

ve Vašich šlépějích nadějí?

Pod Vaším krokem to listí rudé

štkalo zpěv májů budoucích –

Zda v jejich záhonech též místa dost bude

pro ten květ tichých citů mých?

A z východu zahrady pršely v cestu

Vám růží krvavé prameny,

když ztrácel se tam dolů zas k městu

ten klobouček Váš červený –

A jak jste mizela, já cítil zas hrýzti

tu touhu v sobě: Vás zadržet

a do cesty hodit v ty růže a v listí

Vám touhy své pozdní, pozdní květ –

A ať jej zvednete, ať nevšímnut zvadlý

zahyne v cestě: vždy Vás mám rád –

neb list, jejž zved’ jsem z Vašich stop, spadlý

řek’ mi, jak sladko blízko Vás umírat...

Ať je to osud, ať hvězd to jsou čáry –

házím Vám květ svůj... V slunce? Či v mráz? –

Vím jen: má duše plá novými jary...

Cítíte květy? Hledají Vás!