Verše pro nevěstu.

Na hlavě vínek svěží tak

jak čistota jest její,

líc do krve, a jemná skráň

jak v bouři list se chvějí.

Ten závoj cudný, svatební

jak přes šíji ti splývá!

Již opusť domov milený,

jenž na posled ti kývá,

a v cizinu si dnes

jen upomínky nes!

Vše ožel již, ty anděle,

co z mládí tvého lze ti,

ty dětství bujné hodiny,

kdy družné, plaché děti

tvých vlasů pletli vodopád

tak skvoucí se a zlatý –

z těch malých přátel mnohý druh

zlou bolestí je jatý,

a mnohým dnešní den

se zdá být těžký sen.

Své upomínky slož si v hrob,

ať s panenstvím tam leží

tak nedotknuty, že jen Bůh

je čistým zrakem střeží –

snad jedenkrát, až na hřbitov

tě v pozdním složí čase,

pod víkem hrobu kovovým

se shledáš s nimi zase,

až pochová tě v stín

tvůj v slzách vděčný syn.

Slyš – hudba v dáli zazněla,

toť svatebčanů řady,

a prostřed nich jde ženich sám,

zní zpěv a jasot všady,

jdi, ať tě matka požehná

k žen našich smutné pouti,

ať co tvé síly přesáhá,

tě nikdy nezarmoutí –

smích zvoní v přátel kruh – –

tak jdi, buď s tebou Bůh!

Tu propast divnou, nezměrnou,

jež tmavou hloubí dělí

tvé panenství vždy čisté tak

a matky život celý,

dny zašlé, plesem ovité,

a jasné, svěží, cudné,

a noci příští, bezsenné,

dny nejasné a bludné

a slzou skropené –

jen Láska překlene!