Verše smuteční.

Nehlasně kráčíš zasmušilým dvorem,

jejž chrání marně Ivové kamenní.

A v nitru tvém, kdys blouznivém a chorém –

v tvém nitru opovržení.

Všech hadů jedy znáš. A nic tě nepřekvapí.

Znáš smrti zákeřné a náhlá zrazení.

Všech bestií tě objímaly tlapy.

– V tvém nitru opovržení.

Tisíce zmetků rodí tvoje země,

tisíce zmetků chrlí dláždění.

Z tisíce koutů hanba sténá temně.

– V tvém nitru opovržení.

Nad městem stojíš, domy, zahradami,

nad stromů v květech svěží zelení.

Když v davu jsme, tu nejvíce jsme sami.

– – V tvém nitru opovržení.

Zříš klidně propast, která otvírá se,

a bílou paní, jež tak chladna je.

A kdybys prstem pohnout měl k své spáse,

ty nehneš jím, tou spásou zhrdaje.