VERŠE VÁCLAVOVI.

Tvůj život, bratře, klidné řece podobá se,

jež zelenými údolími plyne tiše,

Tys duši svou zasvětil nevadnoucí Kráse,

a kudy jdeš, tu Země bratrstvím a láskou dýše.

Sen o Bratrství snívali jsme často spolu,

neb vichřicí se kol nás neslo Utrpení,

my nahlédli jsme do propasti lidských bolů

a ptali se, proč Soucitu víc mezi lidmi není?

My svorně kráčeli jsme sráznou cestou žití,

Tvá jasná duše na mém nebi hvězdou byla,

Tvé LIDSKÉ CÍTĚNÍ já cenil nad slávu a vavříny a kvítí,

neb vše když v žití duši zklamalo, Tvá láska vždy mně zbyla...

Čím Tys byl mně, a čím já Tobě, bratře milý,

to cítí pouze duše má, a duše Tvoje; –

my věrně spolu jdeme k vznešenému cíli,

a s úsměvem a klidem dáváme se s nepřáteli v boje...

Můj život mořem vzedmutým se Časem valí,

Tvůj život, bratře, klidné řece podobá se,

však duše naše spojeny jsou výsostnými ideály:

my životy své zasvětili Vznešenu a nehynoucí Kráse – –