Verše večerní.

Spí v nočním klidu vlny mladých klasů,

spí cvrček ve pšenice zlatém vlasu

a země ve snu zvolna dýchá.

Jde k zámku alej dlouhým, tmavým řadem,

v ní voní staré lípy libým chladem

v noc čarovného ticha.

Jdou laně k vlhkým Iukám z černých borů,

jak lehké stíny duchů v plachém sboru,

jdou tiše v toulavém svém tlumu...

Tam v dáli v okně světlo: jeho záře

se ztrácí ve stříbrné mlhy páře

jak sníci divnou dumu...