VERŠI MŮJ TICHÝ!

Verši můj tichý! V náladách šera

lahodně hladíš stesknělý cit,

vyléčíš to, co bolelo včera,

pro zítřek k práci poskytneš klid,

tebou se mohu dovybouřit,

verši můj tichý!

Verši můj tichý! V tebe se nořím,

jakoby v němou ulitu svou, –

plujem tak družně k neznámým mořím,

k hlubinám klesnem, když vlny rvou,

distichem žijem, životem dvou,

verši můj tichý!

Verši můj tichý! Nepoznal's pýchy,

přítelem jsi jen, milencem mým,

vyznávám tobě touhy a hříchy,

jak pohnou srdcem rozníceným,

v smíření zladí všecko tvůj rým,

verši můj tichý!

Verši můj tichý! Drsně spíš zazni,

silně a vzdorně do činů vel,

za prázdná slova skutkové rázní

promluvte, by je celý svět zřel!

Kéž bys nás ze snů rozburácel,

verši můj tichý!

Verši můj tichý! Povely tvoje

k jednomu cíli svedly by nás,

pochodem jedním za svaté boje, –

jediným heslem zněl by tvůj hlas,

od země k nebi třás by se, třás,

verši můj tichý!

Verši můj tichý! Neznáš té pýchy,

abys dav směle za sebou zdvih,

tisíců vzdechy, touhy a hříchy

abys znal chytit do rytmů svých;

údělem je ti, že's jen můj, tich,

verši můj tichý!