Ves malá, stavení do pole,

Ves malá, stavení do pole,

zcuchané hnízdo, pět mladých v něm

pod trámem v naší stodole;

starého vrabce hoch zabil kamenem,

ječmen když zobal, ač plný koukole.

Pukalo vrabčici srdce v bole,

snášela maličkým tím více –

o hrůzo! zas ten kluk! ta šklebivá vrahova líce

žebřík přindává k trámu ve stodole.

A pod ním vítanou na kořist čeká

dětí hejno, až hnízdo padat bude.

Stará se bolestí třepotá, jeká,

křídloma bije ve stodolu.

A Smrt svou píseň hude.

Nejdřív hnízdo – pak kluk padá dolů.