Ves vesmír hoří, to jest LÁSKY ŘAD:

Ves vesmír hoří, to jest LÁSKY ŘAD:

v ní za všechny zbožností smysl mých,

jí na čelo mně bůh sám jistě dých’,

jí klasů myšlének mých svázán snop,

jdu náměsíčný stezkou její stop,

mé srdce její jest, mé snění, dech,

v mých na dně všech se tají v obrazech,

mne modrý den s ní budí, s ní jdu spat,

k ní nejvroucněji modlil bych se rád:

O lásko, jsi-li sama živý bůh,

neb pramáti, neb bludných kruhů kruh,

ať cokoli jsi, lásko, jsi; mne vem,

mne zaniť obřím k hvězdám zápalem,

mne v lásky símě žhavé spal, o spal,

mé lásky uhlí rozsyp v šíř a v dál,

až požár lásky vzplane odevšad,

Že zbude jenom název: sestra, brat

a něha lásky, důkaz, cos že jest,

co zdolá hrůzu v osamění hvězd,

jíž zázrak umění se stal, všem svat.