VESELÁ BÍDA

Přerozkošný život mám,

kdož mi roven, všech se ptám?

Hektor vyje, macek mňouká,

děcko vříská, žena brouká –

hopsa, hejsa! pravím vám:

rozkošný to život mám!

Co nám schází, co nám jest?

My jsme dva a dětí šest!

Ve dne nouze, v noci bída,

není kůrka, není střída –

nuže tedy, co nám jest?

Krkův osm a jedna pěst!

Nemám prádlo, nemám šat –

aj, taškáři, sper vás kat!

Co kde bylo, pobrali jste,

na boháče jako byste

byli trhli – styďte se!

vždyť nás zima roztřese.

Pod hlavou mám čepici,

kajda dělá svrchnici,

a však mnohý tolik ani

nemá k těla přikrývání,

na holou si lehne zem –

aj, toť já přec pánem jsem!

Na spadnutí boudu mám,

zpuchřel kryt a přehnil trám;

nu, když spadne, bude dole,

odstěhujem se do pole –

zdarma světlo, teplo, byt:

světe, rač mi z cesty jít! –