VESELÁ JÍZDA

Na každé vrbě sta je píšťal:

jedna je hezčí než druhá.

O naši Vysokou opřena je

taková krásná duha.

Na klobouk můj si sedl kos

a hvízdá.

V oblaku sedím, ujíždím:

Jaká to jízda!

Někdo snad volá.

Tož mávám.

Nikoho dole, dole tam

nerozeznávám.

Čas možná stojí...

Ale já jedu!

Slunce se usmívá

jak plástev medu.

V prachové duchně snad

lépe není.

Vždyť čeká milá má,

potěšení...

A že jsem u nebe,

kde není o zpěv nouze,

zpívám si hezky od srdce,

dlouze.

Je to tak vzácné, ach, vzácné

pro člověka...

Obláčku, pluj a v modrou výš!

Má milá čeká...