VESELE DÁL!

Ať si kdo chce kroutí hlavou

nad zázračným dudákem,

že ni bájí není pravou,

novým smýšlen písmákem –

jistě syn je naší hrudy

Švanda, jehož vzácné dudy

za všech dlouhých časů zlých

umívaly

plašit žaly,

péčí zmatek

z českých chatek:

Švanda, řízný český smích!

Není zdrávo lidu tomu,

jemuž smích je cizí host,

jemuž morous rozum z domu

honí všecku veselost,

s nímž jen vážná duma sedá,

který časem štilec nedá

pod nos moudrým myšlenkám,

jenž se chvílí

rozpustilý

v trudné děje

nezasměje

všemu kol a sobě sám.

Věk zas jeden v dál se ztrácí,

nového nám vzchází prah;

za ním k hojně perné práci

kyne řada vážných snah,

i boj hrozí starý, známý –

však i ty pojď, Švando, s námi,

český smíchu, zdráv nám buď,

v časů slotě

k bujné notě

laď své dudy,

zažeň trudy,

směj se směj a skočnou huď!