Veselé skonání.

Mně se bude někdy v hrobě

Velmi libě, libě spáti;

Proto anděl až zakývá,

Budu se mu v oči smáti.

Smutně jenom ten umírá,

Pro nějž žádný nezapláče,

Jenž v tom velkém světě bloudil

Jak na poušti siré ptáče.

Pro mne ale budou plakat

Oči dvě nebeské, jemné,

Na mém hrobě bude klekat

Duše drahá v noci temné.

Kolikrát ten anděl něžný

Na pahrbku bude dlíti,

Tolikrát mé srdce puklé

Počne v hrobě znova bíti,

Tolikrát se oči zhaslé

Pootevrou světla záři,

A tak i v tom hrobě uzřím

Duši drahou v krásné tváři.