Veselí.
By Adolf Heyduk
Všecko zveseleno
na poli i táni,
příroda si sedla
zase k vyšívání
Slunečko jí svíjí
rudozlaté nitě,
jimi kypré luhy
zdobí rozmanitě.
Neunavně věru
pílí její paže,
v mezích chudobičky,
v lukách blíštěk váže.
Všecko veselí se
nad těmi koberci,
a radostí třepe
skřivan svými perci.
Pinka z buku hvízdá,
pěnice ji notí,
a čáp Brávo! klepá
od komína s chotí.
Od hor do hor čilo,
veselo je všude,
i milčo v srdečku
skočnou sobě hude.