Veselí.

By Adolf Heyduk

Všecko zveseleno

na poli i táni,

příroda si sedla

zase k vyšívání

Slunečko jí svíjí

rudozlaté nitě,

jimi kypré luhy

zdobí rozmanitě.

Neunavně věru

pílí její paže,

v mezích chudobičky,

v lukách blíštěk váže.

Všecko veselí se

nad těmi koberci,

a radostí třepe

skřivan svými perci.

Pinka z buku hvízdá,

pěnice ji notí,

a čáp Brávo! klepá

od komína s chotí.

Od hor do hor čilo,

veselo je všude,

i milčo v srdečku

skočnou sobě hude.