Veselo venku, veselo v městě,

Veselo venku, veselo v městě,

kukačka kuká, svatby se slaví;

po řece rákosím cestu si klestě

junák se plaví

švarné ku nevěstě.

V chalupě, do níž dřív vichřice dula,

čeká juž Ona, slyší zpěvný Její hlas,

jaro se, jaro se vrátilo zas,

a zima pominula.

Milostí umdlévá celý krásný svět.

Bohyně čarovná dříme mu v klíně,

a co si šeptaj, těžko povědět.

Pračlověk rodí se nevěda ještě o otcově hněvu,

ni o své zimavé vině.

Je čas zpěvu.