Vesna.

Jaro plášť svůj rozprostřelo,

Pron se rouchem modrým šatí;

Synu Zory skví se čelo,

Vlasy jeho zemi zlatí.

Zde s Rusalkou Víla jásá,

Tam se louka v duhy mění;

Onde zefyr krajům hlásá

Varit hajských liboznění.

Slíčná Vesna kvítím pluje,

Kolem ní se bůžci koří;

Hóra poupy rozvinuje,

Bůžci vůni s barvou tvoří.

Za bohyni Milků roje,

Uměny a Milostenky,

Chtíce věnčit reky svoje,

Svíjejí květ ve prsténky.

Též i českých Uměn pole

V měnivé se lesknou kráse,

Též i v jejich svatém kole

Slíčná Vesna usmívá se.

Zde se vine z poupy kvítko,

Onde skví se již květ máje;

Všude touží nebes dítko

Život vlíti v símě ráje.

A kde před nedrahým časem

Ticho noční domovalo,

Tam varito zvučným hlasem

Ozývat se započalo.

Dcero rajská, zdobo země!

Dejž, ať nádějí se kojím –

Parnasu českého témě

Že již bude sídlem tvojím!