Vesna.

Má drahá,

mé srdce září,

když tebe vzpomenu.

Krášlím náš domek,

bych příchod Tvůj oslavil.

A moje myšlénky, stonavá děvčátka,

hovoří se mnou o Tobě –

a vyptávají se:

„Snad dnes, anebo zítra?...“

A běhají každého jitra

na zelený vršek,

aby Ti běžely s jásotem vstříc.