VESNĚ.

Přece’s mě rozsmála, rozsmála, vítězná Vesno,

ponúry prohlubně, jezera pochyb a děsno.

ó haho, a haho a haho!

penízky krve a tolary platiti budu

za každou, z měsíčných cílů již urvu si hrudu,

v žár života, horoucí snaho.

V květech se přitisknu k očí hvězd ohnivým bodům.bodům,

každý vždyť pupen mi na stromu pochodní k hodům

i na keřích, kde bylo naho;

stařenka, vrba tam chorá mně k posluze kývá,

ozvuky Aeolské harfy jí v ňadrech to zpívá,

bych zavýsk si s ptáky své haho.

Vím už, vím, edenských liljí co v rozpuku nitra

tlačí se, vede mě vůní v má vítězná jitra

snů palouky – lásko, má dráho!

dnes že mi dívka má za pohár půjčí rty ráda –

ha! co těch tolarů v duši mou zvoní a padá...

ó haho, ó haho ó haho!