Vesnice.

Kraj v rovině mne vábí přívětivý;

v zahradách tmavých v slunci zrají slívy

a hrušky zlaté, granát jablek rudý;

tam vlídný statek, tam zas domek chudý

a leckde oul pln hluku, šumu, ruchu,

jak živá nit včel řada v modrém vzduchu.

Toť klidný obraz naší české vísky!

U zahrad z angreštů plot živý, nízký,

na střechách stodol bují netřesk v mechu;

tam od jara máj ještě teď se týčí...

V kaluži sprahlé návsi husy křičí

a dobytka řev duní v táhlém echu.

Na večer posekané louky voní,

dav kobylek a cvrčků chřestí, zvoní,

a v jizbách čeleď modlívá se hlasně...

Pak dívka v touze čeká na zahradě

a sousedé před statky sedí v radě. –

Daleko odtud město. Jak tu krásně!